Daniel Diamant je 40 letý mladý muž, se kterým se život nemazlil a neměl to vůbec jednoduché. I přes to, čím si v životě prošel, je z něj dnes někdo, kdo pomáhá druhým lidem. Člověk se srdcem na správném místě, který poukazuje na to, že i z nejnižšího dna se člověk dokáže dostat až na vrchol. Daniel se narodil v Čeladné v podhůří krás Beskyd, kde žil do svých pěti let pouze se svou starší sestrou Petrou a maminkou. Otec Daniela od nich odešel, když mu byly pouhé 3 roky. Po čase si maminka našla nového přítele, který však pocházel z velmi chudých poměrů. Díky tomu se Daniel dostal do Ostravské městské části, Ostrava-Hrušov, kde všichni žili v bytě rodičů jeho nevlastního otce. „V té době byla čtvrť, kde jsme žili, jedna z nejhorších v celé Ostravě. Romské ghetto a lidé, kteří byli závislí na alkoholu, drogách a sociálních dávkách.
Dům do kterého se Daniel odstěhoval když mu bylo 6-let.
Jako kluk z malé vesnice jsem se najednou ocitl jako ,,Alenka v říši divů“, pokračuje ve vyprávění Dan, který se velmi často setkával se šikanou a fyzickými útoky ze svého okolí a od nevlastního otce. V tomto prostředí začal Daniel chodit na základní školu do první třídy. „Musel jsem se chtě nechtě přizpůsobit prostředí, kde jsem vyrůstal. Začal jsem se chovat, mluvit jako oni, jinak bych do školy ani nedošel, „popisuje život v romském ghettu.
Základní škola, kde Daniel nastoupil do 1.třídy
V deseti letech Daniel přešel na jinou školu, kde si myslel, že se bude cítit lépe, ale opak byl pravdou. Moc si nepomohl. Mezi bílými byl ten, kdo žije mezi cikány a je to looser. Ani doma to nebylo o moc lepší. Druhý tatínek také pil, fyzicky napadal jeho i matku, ale starší sestry se nikdy nedotkl. ,,Denní nakládačka a zarach, to byl základ výchovy. Vždyť on sám byl přece také takhle vychováván, takže je to v pořádku,“ vzpomíná Daniel, který si kvůli tomu odnesl do budoucího života trauma a psychické a fyzické zdravotní problémy, které ho několikrát dostaly až do nemocnice. Kromě toho začal koktat, přestal jíst a dostavily se i tiky. „Chtěl jsem umřít a těšil jsem se na konec života, nedokázal jsem si představit, že budu někdy normálně žít.
V tomto domě Daniel bydlel když se dostavili tiky a koktání.
,,Naštěstí jsem měl ale svou milující sestru, která mě vždy vyslechla a stála při mně, když jsem to nejvíc potřeboval, to mě drželo při životě.“ Když bylo Danovi dvanáct, došla trpělivost i jeho mamince a odstěhovala se k novému muži. Ten ovšem praktikoval naprosto jiný styl výchovy: Dělejte si, co chcete! Je mi to vše jedno! ,,Naprosto jsem nevěděl, jak s nově nabytou svobodou naložit. To by ale nebylo to nejhorší, nový přítel matky se totiž zase vybarvil. Měl milionové dluhy, které se pokoušela splácet matka, ale on si půjčoval i dále, kde mohl, takže jsme se opět ocitli v začarovaném kruhu,“ nevěřícně dnes kroutí hlavou nad svým osudem motivační kouč.
Místo kde žil Daniel s novým přítelem matky, je dnes srovnáno se zemí.
Daniel byl tedy od malička zvyklý starat se sám o sebe i co se financí týče. ,,Jsem vděčný svému prastrýci, který mě brával na svůj statek, kde mě naučil manuálním pracím na statku a vydělat si své vlastní peníze. Sbíral jsem šrot na smeťáku i borůvky v lese. Dneska za to moc děkuji, donutilo mě to umět se o sebe postarat a vážit si práce,“ říká.
Strýc u kterého Daniel vyrůstal o prázninách.
Jak už Daniel zmiňoval, ke své starší sestře Pétě měl velmi blízko a vždy tu pro něj byla. Stáhla ho s sebou do Itálie, kde žila a díky ní poznal život na úplně jiné úrovni. Začal přemýšlet o změně a co se svým životem. ,,A tak po nějaké době jsem jednoho dne přemýšlel o tom, jak začnu se svou změnou, když v tu chvíli zazvonila policie, která mi řekla, že má sestra měla těžkou autonehodu. Seděla jako spolujezdec a svým zraněním při převozu do nemocnice podlehla. Tím pro mě skončil svět, byl jsem na dně, ona pro mě byla všechno, byla to má velká sestra,“ vzpomíná se slzami v očích kouč. I když si jeho bolest dokáže jen málokdo představit, musel se vzchopit a fungovat, žít.
Daniel se svou setrou Peťkou, byli nejen sourozenci ale také nejlepší přátelé.
,,Když se to stalo, opustila mě dlouholetá přítelkyně a kamarádi. Nevěděl jsem proč, teď už to chápu. Nikdo nechtěl být součástí té tragédie. Asi půl roku jsem se tak nějak protloukal životem. Nechtěl jsem žít, cítit tu obrovskou bolest a ztrátu, můj život přestal mít smysl, měl jsem ty nejčernější myšlenky, jak tu nebýt, jak v tichosti odejít z tohoto světa. Ale najednou v té nejčernější myšlence se stalo něco, co mi navždy změnilo život. Nevím, co to bylo, ale nějaká neznámá energie, světlo, teplo, či jak to nazvat mi dala najevo, že tu mám zůstat a žít. Těžce se to popisuje, to člověk musí zažít a pocítit. Cítil jsem, že chci pomáhat lidem. Cítil jsem, že vnitřně budu silný, cítil jsem, že mám co předat dále a proč tu mám zůstat a od té chvíle jsem začal vnímat svět jinýma očima,“ prozradil důvod svého rozhodnutí motivovat lidi Daniel.
Dan se přestěhoval do Prahy, kde začal pracovat, aby si vydělal nějaké peníze a nastartoval nový život. ,,Začátek nebyl vůbec jednoduchý. Než jsem si našel práci, spal jsem po ubytovnách, kde po mně v noci lezli švábi,“ směje se dnes Dan. „Cizí řeči jsem neovládal, ale i tak jsem vlezl do jedné vyhlášené restaurace a zeptal se, jestli zde nemají volné, pracovní místo, tam jsem řekl, že jsem super číšník s bohatými zkušenostmi. Vzali mě. Začátek samozřejmě nebyl vůbec jednoduchý, ale do roka to tak opravdu bylo a já jsem začal vydělávat pěkné peníze,“ pochvaluje si první práci v Praze. Po nějaké době, začal podnikat a otevřel si vlastní firmu, která ho velice slušně živila až do doby, než v roce 2008 přišla finanční krize. ,,Ze dne na den nebyla práce, takže jsem propustil lidi a chvíli žil z toho, co jsem vlastnil. Po týdnu mě přepadla šílená deprese a třesy. Po měsíci jsem se znovu se syndromem vyhoření dostal na ulici. Spal po kamarádech, známých, k tomu všemu jsem se zapletl s lidmi, kteří žili na hraně a užívali drogy a kradli. V té době byli oni jediní, kdo mi nabídli pomoc a střechu nad hlavou. Úplně jsem přestal mít chuť žít a neměl jsem sílu začít znova, připadal jsem si jako prokletý, vracela se mi minulost, úzkost, sebelítost „ prozradil, jak zase spadl na dno. Po několika měsících však přišel na to, že život mezi touto komunitou nezvládá a že se musí vzchopit. Půjčil si od kamarádky Evy peníze a začal opět chodit po výběrových řízeních. Ze začátku ho nikde nechtěli, ale on se rozhodl nevzdat, protože jeho dluhy rostly do astronomických výšek. Usmálo se štěstí a Daniel začal pracovat opět v oblasti gastronomie v jedné vesnické hospodě, kde jezdil na kole. Po nějaké době pracoval v telekomunikacích, kde se mu opět začalo dařit a mohl se postupně pomalými krůčky zbavovat finančních problémů z minulosti. K této práci začal Dan ve volném čase studovat psychologii. Osm let se učil, získával informace, mluvil s odborníky a uváděl do praxe to, co se naučil. Také v průběhu posledních let vytvořit a zanechat za sebou velmi úspěšný byznys. ,,Podařilo se mi za rok zadarmo díky sociálním sítím poradit, motivovat a inspirovat tisíce lidí po celém Česku i Slovensku. Také koučovat známé osobnosti, sportovce a podnikatelé po celé ČR a SK. Mnoho lidí prochází ve svých životech různými problémy, se kterými se neumí sami vyrovnat. Zpětná vazba byla úžasná, rozhodl jsem se tedy proto, že začnu koučovat na profesionální úrovni a začal jsem absolvovat jeden trénink za druhým tady v Čechách i zahraničí. Úplně mě to pohltilo a konečně jsem dělal to, co jsem cítil celou tu dobu a co mě vnitřně naplňovalo a rozvíjelo. Investoval jsem do toho velké množství financí a hlavně obrovské množství času,“ popisuje své začátky Daniel.
Co byste vzkázal lidem ?
„Milí čtenáři, život nám přináší neustále výzvy do života. Pamatujte na to, že ať jsou to situace (problémy), kdy řešíme vztahy, zdraví, peníze nebo práci, vždy se dá v každé této situaci najít něco pozitivního či nějaká příležitost. Jednoduše, každá situace nás má něco naučit a posunout nás dál. Díky tomu vlastně rosteme. A čím víc rosteme, tím větší výzvy nám do života přicházejí. Je to přirozený cyklus a koloběh života. A tak to má být. A jen na nás záleží, jak se k tomu postavíme. Jestli to přijmeme s pokorou a vděčností, či budeme obviňovat okolí z toho, co se nám děje a jaký život žijeme. Vše je totiž jen na nás. Proto v první řadě přijměte zodpovědnost sami za sebe, začněte na sobě stabilně pracovat a tím změníte svět a lidi kolem sebe. Radujme se z toho, že jsme na tomto světě. Prostě jen buďme, teď a tady.“ Protože v tom je ta pravá krása života a síla.
Cesta kterou chodil Daniel do školy a kde byl občas napaden.
Obchod kde si chodil Daniel kupovat občas svačinu do školy.
Zastávka z které jezdil Daniel do nové školy.
Jestli vás Danielův příběh inspiroval a dal vám uvědomění, sdílejte ho dál. Třeba tím pomůžete, někomu o kom ani nevíte, že to potřebuje.
